Jen tak

19. 12. 2009 | † 18. 07. 2010 | kód autora: UGu

Už je to za rohem, za pár dní všichni začnem blbnout. Ne, že by jsme neblbnuli už teď. Je to ale hezké blbnutí, ten vánoční pocit na povel. Braň se, jak chceš, stejně tě spolkne. Ale to nevadí, je to hezký.

Předvánočně neuklízím. Uklízím totiž neustále, během celého roku. I takové ty větší záležitosti jako praní záclon, mytí oken, praní koberců, vyhánění pavouků ze zákoutí, mytí lustrů a jiného skla či úklid skříní dělám prostě během roku, když je to třeba. Před vánoci na to kašlu. Stejně to cizí osoba nepozná, je to jen pro můj pocit a ten je úklidově v pořádku. Mě spíš vytáčí záležitosti jako - potřeba jezení drobivého jídla většiny členů rodiny vždy po vysátí. Potřeba kocoura tahat jídlo po kuchyni po umytí podlahy a tak podobně. Proto tyhle detaily až těsně před svátky. Jinak by se to totiž nepoznalo. Náš milý kocourek nadělá víc nepořádku, než malé děti. Od drobečků přes rozházené hračky, až po shozené květináče. Před chvílí koukám, kdy dopere pračka. Nedoprala by asi nikdy, jelikož pan kocour ji prostě vypnul. Šlápl na divnou kombinaci čudlů, pračka byla zmatená, tak se prostě zastavila. Mám plnění shora, takže není problém, tam nacvakat cokoliv, pokud si lehne na "správné" místo. V tomto je vůbec umělec. Rád se prochází, či si zrovna lehne na nestřeženou klávesnici a to člověk fakt žasne, co různé kombinace kláves zvládnou. A hlavně, jak to napravit - to je to pravé cvičení mozku. Jednou mi takhle vypnul wifinu. Do té doby jsem netušila, že tuto funkci (myslím vypínací) mám. No jo, jsem samouk. Vše je pokus - chyba a chybami se člověk učí.

Dárky mám nakoupené, ale musím je ještě zabalit. To nedělám ráda.

Volno mám jen 25, 26, 27. Jinak ne. Většina národa se chce ve dnech volna nažrat, a kde to vzít jinde, než na Štědrý den v marketu. Že jo. Já osobně, i když jsem u zdroje, se zásobím tak od začátku prosince. Všelijaké ty dobrůtky. Takhle jsem na hlavu z kupujících (ale většinou mi to teda připadá obráceně), tak budu ještě trávit další volný čas nakupováním, ne? I když lidí je bohužel méně. Je to znát, ta krize. Když srovnám loňské a letošní, tak polovina možná ubyla. Což není dobře pro tržby a samozřejmě pro naše platy. Je to dobře pro duševní zdraví. Moje. Buď je to rozšiřováním sítě marketů nebo lidi fakt nemaj prachy.

Cukroví nepeču. Popravdě - neumím to. Nebaví mě to. Od dob, kdy jsem se vdala (což už je 22 vánoc), jsme dostávali cukroví od tchýně - je kuchařka, cukrářka profesionál a nesmírně ji to baví. Začíná začátkem prosince a peče pro veškeré své blízké příbuzenstvo. Když byly moje děti malé, tak jsme pekli cukroví. Vykrajované i pár jiných druhů jsem zkusila. Ale vždy se moje kousky nemožně krčili vedle cukroví od babičky. Tak jsem se na to vyprdla a svou energii hodila jiným směrem. Ne ?

Letošníj vánoce s námi bude večeřet i syn. Po pěti letech. Návrat ztraceného syna. Asi to tak být nemělo, přesto jsem ráda, že aspoň chvilku to bude jako dřív. Je čerstvě rozveden a přeci nebude sám. Menu máme tradiční - knedlíčková polévka, smažená ryba nebo řízek (kuřecí, vepřový) a bramborový salát. Na Štědrý den sice neobědváme, ale dobrot je dosti. A stejně budu do 13 hodin v práci. Vánocům čest !!

 

 

 

 


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.